Taky jsme tak byli vychovávaní, abysme cizím nic neříkali a nikam nechodili. Když jsem jednou narazila s kamarádkou (bylo mi asi 10 let) na chlápka, co se nám vyptával kde bydlíme a jak se jmenujeme, tak já řekla vymyšlený jméno a vymyšlený kde bydlím a kamarádka mu to řekla pravdivě o sobě. To si dodneška pamatuju, jak mě udivila a pak jsem jí říkala, co blbne, že to přece nemá říkat cizímu člověku.