Naše prťata jsou ještě malá a nikde nejsou sama, až přijde čas, budu mít docela problém odhadnout, jak účinně varovat, ale zbytečně nevystrašit. Mě moje máma vystrašila šíleně, chodila jsem po světě a na všechny cizí lidi se dívala jako na potenciální násilníky. Nevešla jsem do podchodu, dokoud nešla třeba mamča s kočárkem, nevešla jsem do domu, pokud před ním stál někdo cízí. A dostala jsem hysterický záchvat pláče v 7 letech, když jsem se jedno slunečné nedělnjí odpoledne ocitla sama doma - zamkla, rozsvítila všechna světla, pustila rádio, televizi, a řvala, že teď už se určitě za dveřma ti úchyláci a vrazi štosujou... . Ještě horší pak bylo, když jsem se v pubertě začala od rodičů distancovat, moje chování nabralo přesně opačný směr. Ne že bych se někam nechala někým zlákat, ale byla jsem schopná projít sklepem z vedlejšího vchodu cestou z diskotéky a krátit si cestu všelijakými problematickými zákoutími... Naštěstí si mě žádná blbá náhoda nevybrala. Ovšem svoje děti bych chtěla těchto extrémů ušetřit.