No, náš Kubča se vozil do téměř 3 let - hlavně kvůli své bezpečnosti a mým nervům. Nechtěl chodit za ruku a bydlíme v Praze.
Taky jsme měli zajetý dost "nestandardní" denní rytmus (zejména když bylo pěkně)-dopolčo nákup, uvařit + napéct, zařídit doma vše, co je potřeba, pak se najíst a po obědě tradá ven (na hrad, na různá hřiště, k Vltavě na labutě, do zoo, na kampu, do Stromovky,... v Praze je cílů nepočítaně! když bylo ošklivě, klíďo do muzea - národní a technické jsme zvládli už v 1,5roce...prostě výlet každý den:) - vraceli jsme se mezi pátou - šestou.
Kubča se v kočárku po obědě i kapku prospal (doma stejně nikdy neusnul) a fakt si nedovedu představit, že bysme takovou 5-ti hodinou akci po Praze zvládli třeba v jeho 2,5 letech bez kočáru...
Mě by asi moc neuspokojvalo být celý den kolem paneláku + dopolčo a odpolčo se na hoďku popelit u nás na minihřišti...
Já jsem si na to "courání" tak zvykla, že jsem měla první měsíce po nástupu do práce vyloženě absťák z nedostatku chůze, to samé bylo, když byl Kubča nemocný - to byl děs běs, sedět doma... O tom, že jsem za ty 2 roky v práci přibrala neschoditelných 6 kilo ani nemluvím
- nejlepší kondičku a postavu jsem měla právě na mateřské...
A fakt jsem si to užívala - takhle si prochodit Prahu, to už se mi opravdu nikdy nepoštěstí..
Teď už je mu 5 a kolikrát bych nějaké "vozítko" na něj brala - když jsme venku na celý den, pořád musím dávat bacha, aby se program přizpůsoboval tomu, co zvládne....
Nehledě na to, že kočárek je výborný "náklaďák" nejen na dítě, ale i na "příslušenství", tedy bagáž...