Libiku tak to je strašnej příběh, uff, ještě že to dobře dopadlo. No a jak píšu níže i já jsem prostě porušila milionkrát vtloukaný přikázání. Byla jsem slušně vychovaná holka, šla jsem pánovi pomoct. Že pán, kterej má i kamarády asi pomoct nepotřebuje mi naštěstí došlo.

Jako dítě jsem v šesti nafasovala klíč, nosila jsem ho hrdě na prsou, v podstatě jsem si po družině dělala co jsem chtěla, dokud máma nepřišla domů. Bylo to chození na hřiště, ale dělali jsme hrozný věci,- naše nejlepší zábava- lézt do opuštěných domů, do starého zbourceného pivovaru, do starých sklepů opuštěných činžáků. atd. atd.