Moniko,
ono to trošku přejde jakmile ta mladší začne reagovat na ségru - a najednou zjistíš, že děti si sourozence hrozně užívají. Ne teda vždy tak, jak by si to člověk představoval - můj starší byl vždycky rozhozenej, když malá plakala, takže se jí snažil utěšovat - nosil jí svoje plyšáky atd. - ovšem dával jí je na obličej A nebo za ní lezl, různě jí tahal za ruce, nohy a tak... a ona se šíleně chechtala a měla zjevně radost, že se něco děje, i dkyž mě vstávaly vlasy hrůzou na hlavě....

dodnes si myslím, že sourozenec bylo to nejlepší co jsme mohli pro staršího udělat - pro mě to byla trochu (trochu dost - babičky nemáme vůbec) pakárna první rok, ale pak čím dál tím lepší...

...takže vydržať, bude líp.