... ale pro mě to nemá nic společného s "užíváním si".
Strávila jsem velkou část života v Německu, i teď ještě sleduji tamní internetová fóra atd., tak vím co se tam řeší a jak. Žádná kdovíjaká pohoda to není!
Často jsou ty maminky spíš tak nějak nejisté, čtou různé příručky o výchově, snaží se řídit módními hesly v tomto směru, o tom "jak se co má dělat" - ale pak stejně moc nevědí která bije a jak co konkrétně řešit. Děti jsou pak často také znejištěné, přenáší se to na ně, takže pak o to víc vyvádějí, jsou zhýčkané nebo spíš desorientované. Ty věci jako dudlík, plínky atd. se dlouho vůbec neřeší, platí tam takové momentálně módní až dogma "ono to přijde samo" - takže každá přesvědčuje sama sebe i ostatní, že to tak opravdu je a musí být. Jenže ono to tak jednoduché není, často to "samo" nepřijde, dítě potřebuje aktivní podporu a ne jen pasivní vyčkávání, často v té situace také není vůbec sťastné... - ale jim mnohdy nedojde, že není od věci dítě při některých věcech podpořit, pomoct mu s dalším krokem v jeho vývoji... Mají představu, že to je z 0 na 100, a ne že meziítím jako u všech ostatních věc leží proce, během kterého probíhí postupné učení, trénování...
Zjistila jsem, že i tamní maminky pak stejně začnou být nervózní a burcují webové obecenstvo se svým "problémem" - ale holt pozdeji, třeba když jsou dítěti 4 apod. a ono to ne a nechce "přichízet samo"...

Samozřejmě ne všichni, ale hodně jsem tohle zažila, je to moje osobní zkušenost a názor. Nic záviděníhodného na tom nevidím.

Osobně si myslím, že by se nemělo zacházet ani do jednoho extrému - tedy necpat miminko na nočník, jakmile umí sedět, ale také mu nedávat plínky do 4 let a víc! A myslím si, že v ČR, kde byl dřív hodně ten prvbí extrém, tak se to teď dle mého vnímáni posunulo do takového celkem rozumného středu...