No tos mi kápla do noty. Zrovna přemýšlím, jak to všichni tak zvládají. Když je volněji, snažím se přes den aspoň udržovat byt a věci ve snesitelném stavu. Máme čisto, ale ne naklizeno. To je nějak mimo mé možnosti. Navíc se snažím pomáhat manželovi s papírováním v práci a snažím se věnovat dětem, jak to jen jde. Někdy jsou jiné priority - třeba nemoci a vše jde stranou a pak se z toho ještě nějakou dobu vzpamatovávám. Než se dá do kupy kopec prádla, čurbes. Po nocích se snažím aspoň samostudovat, (klavír, jazyky - protože mě to baví),ale to mě nikdo nehoní, připravit si plán na školu na další dny(učím děti doma), projít na netu zprávy, páč přes den to nějak nestíhám, někdy jentak relaxuju a čtu si nebo jentak koukám do blba a užívám si sladkou chvíli ticha, a taky musím někdy spát.
Školu bych tedy už nedala. Klobouk dolů.