Májo pokud byl od malička živější, tak se hlavně hoď do klidu, protože prostě jsou děti, které té eneŕgie mají jaksi příliš a někde jí potřebují vydat. Syn byl ( je) rovněž vztekací a to velmi. Ale ono to postupně opravdu zklidňuje, teď mu je 9 a vlastně už to celkem jde ( jakože by byl úplný klid to není, ale dá se to). Já to brala prostě tak, že po někom to mít musí ( má to po tátovi) takže za to vlastně ani tak moc nemůže a jak sama dobře děláš jsem mu prostě dala meze, kam už prostě nesmí a mezitím ho nechávám v rámci možností žít. Když byl menší a dostal ten svůj psotník v takové míře, že mi to fakt vadilo, prostě jsem ho vyhodila do vedlejšího pokoje a dokud se nevyvztekal, tak jsem ho nepustila. Dneska si už i vedle odejde sám a tam se vzteká, ví, že u mne nepochodí.
Ale budeš muset vyzkoušet, co na syna bude platit, každé dítě je jiné. Já věděla, že jinak je ok ( tzn. nevypadalo to na nějakou komplikaci jako takovou) , tak jsem se s ním moc nemazala. Nechceš jíst? Smolík, nebudeš, až dostaneš hlad, dojíš to. Nechceš se strojit? Smolík, na hřiště nepůjdeme. Vždycky se dá něco vymyslet tak, abys z toho nevyšla s pošramocenýma nervama.