Já když byla totálně hotová, tak jsem změnila úplně přístup. Začala jsem vnitřně přistupovat k dítěti jako k hodnému, vzornému, nevztekajícímu se dítěti . Bylo to tak kolem třetího roku. Hrneček jsem mu klidně vyměnila. Nechtěl něco ke snídani, měl co chtěl a to co nechtěl jsem mu schovala. Chtěl ty boty, měl je .... Už jsem ho plála opravdu véééélmi výjimečně, možná ze začátku vůbec. Snažila jsem se nezvyšovat hlas, kdyžtak jsem s něčím bouchla (jednou jsem si o zeď málem zlomila prsty). A najednou mám doma úplně super dítě. Někdy se taky vzteknu, ale fakt málo. Musím zaklepat. A to předtím mrčel pořád :-(. Asi je to teď už věkem, ale já tehdy pozorovala změnu skoro hned. Jen si říkám, jestli z něho nevyroste rozmazlený fracek, ale snažím se věřit, že ne.