Já mám taky tříleťáka, ale už mimino k tomu. Co se narodilo, je to s malým děs a běs, scény podobné jak píšeš a kvůli všemu. Žárlí, chápu ho, ale co mám dělat, že. Vyhovět mu často nemůžu, ani kdybych chtěla. Neb mimino ihned pochopilo, že ho musí přeřvat.
Po pokusech a omylech mi celkem zabírá tohle: Nechceš se oblíknout? OK, jdeš do školky v pyžamu. To budou děti koukat. Ale v autě je zima. Nesundáš si boty? OK, klidně v nich můžeš i spát. Myslíš, že bude prima to bahno v tvý postýlce? Já myslím, že to bude dost hnusný. Nechceš to jíst? (co má normálně rád). OK, tady to počká až budeš mít hlad. Nechceš se slíkat? Vystydne ti voda ve vaně a novou plejtvat nebudeme. A řvi jak chceš. (aby to nevyznělo tak drsně, samozřejně ho hodně mazlím, když to jde)