Máme doma prvňáka a k tomu druhého 16 m. chlapečka. Úkoly děláme odpoledne, malý tam poletuje a na úkoly není moc klidu. Štve mě to, protože bych se v tu chvíli ráda plně věnovala staršímu synovi, ale není šance. Že by si mrňous chvíli sám hrál, tak to jsme zkoušeli, ale jakmile má doma bráchu, tak je tzv. jeho ocásek. Už jsem rezignovala na to, že třeba dnes během psaní úkolů ten mladší vytahal půl kuchyňské linky. To je ještě to nejmenší, protože jsou dny, kdy se sápe na stůl a nebo na bráchu. Máte to někdo taky tak? A jak to zvládáte? Možná si to já jen neumím zorganizovat. Musím se přiznat, ale jsem z toho často pořádně na nervy.