Reagovala jsem na větu Štěpánky, která píše, cituji "Já nikomu nechci kecat do toho, co dává dítěti ke svačině, to je věcí rodičů." a přitom zároveň na začátku řekla, že učitelka má právo do toho mluvit (nebo tak jsem to pochopila). Takže si podle mě protiřečí. Na jednu stranu říká, že je to dobře, na druhou, že je to věcí rodičů.
A mě by to vadilo, kdyby mi učitelka do toho mluvila. Navíc nevidím nic na tom, že dítě "vyloudilo" na učitelce banán. Tohle totiž dělají děti běžně (i pod záminkou, že mají hlad). Moje děti na návštěvě nebo u babičky vypadají, jako kdyby celý rok nejedly. A jedí i věci, nad kterými by doma ohrnuly nos. Když koupím čtyři banány, tak se klidně spolehni, že je za pár dní všechny vyhodím. A přitom oni mezitím klidně snědí šest banánů u dědy, který bydlí s námi v domě o patro výš. Může mi můj otec tedy říkat: "proč jim to nekoupíš???" Myslím si, že by učitelka se zkušenostmi s dětmi by měla toto vědět a uvědomit si to. Je to běžné chování dětí.

Mimochodem moje kamarádka by mohla vyprávět o tom, jak její syn takové to věci říkal. Klidně řekl u doktorky na běžné prohlídce, že mu doma nedávají najíst (podvyživený rozdhodně nebyl) a dokonce, že ho mlátí, proto má ty modřiny na nohou (byl to "lump", který věčně lítal venku, lezl po stromech apod., od toho ty modřiny). Naštěstí doktorka měla letité zkušenosti a zasmála se tomu (byť kamarádka byla červená až na zadku). Také mohla zavolat sociálku, nemyslíš??? Takže méně "hysterie" by neuškodilo.