Nikdy jsme nechtěla - z praktických důvodů - pro děti dvě jména. Syn má jedno, dcera je Anna Marie, prostě to tak nějak přirozeně přišlo a jí to prostě pasuje. Na úředních místech se musí uvádět obě, nikde to není problém. Je ještě malá /má rok/, takže doma je Aňa, Aninka, Andulka, AňaMaňa, tedy spíše ji oslovujeme prvním jménem. Každopádně si nemyslím, že z toho bude mít zamotanou hlavu, jednou si třeba sama vybere, jestli chce být spíše Aninka nebo Majka