Jani, priznám se, že to chtělo hodně trpělivosti ze strany mojí mámy, která to prostě už dál nesnesla a rozsekla, tátovi se to moc nelíbilo, ale časem zjsitil, že mu nic jinýho nezbývá :) Abych na tom byla co nejmíň bitá já (jsem jedináček), naši byli neustále v kontaktu, do školy mě první den vedli zároveň, oba dva navštěvovali společně moje vystoupení, spala jsem kdy jsem chtěla a u koho jsem zrovna chtěla, žádné vymezené návštěvy na víkendy. Měla jsem chuť jít za tátou, tak dojel a byla jsem u něj. Apod. Když jsem chodila na kobereček, vždycky se sešli oba dva rodičové a promlouvali ke mě oba dva. Jinak jsem prakticky žila u mámy, jedla u mámy, s tím že kdykoliv jsem cokoliv potřebovala financoval táta, když pak neměl peníze tak půl na půl. V létě jsem jezdilana dvě dovolený (paráda :) :) :)), v zimě na hory, atd. Máma s tátou mají přátelskej vztah, i doteď, kdy já už jsem velká koza, odstěhovaná za hranicema a mám vlastní rodinu :) jsem jim strašně vděčná, že mi zachovali i přes takové podmínky tak nějak úplnou rodinu, i kyž pod jinou střechou :) Ale jak říkám, ej to velká zásluha mé mámy, která se o tohle všechno od začátku snažila- táta měl dloooouho pošramocené ego a trvalo mu to- máma proti němu nikdy neřekla křivýho slova a vždycky ho zapojovala do mé výchovy.