Z našeho okolí byly dva páry bezdětné, oba žádaly o adopci. To, jak píšeš, školení, bylo opravdu kolikrát na hlavu.
Jednoho z kámošů se např. ptali, kolik metrů má z obývacího pokoje na WC, jakou barvou mají vymalované pokoje, atd. Kolikrát už si při odpovědích dělali prdel.
Nicméně jedni dostali tříměsíční holčičku, druzí taky tak .
Bylo to ovšem na dlouho. Prvním to trvalo pět let, druhým tři roky.
U párů co děti mají se ani neodvažuju odhadovat ¨čekací dobu¨.