jedni manželovi příbuzní mají adoptované 2 bílé zdravé holčičky (od miminka, postupně),ale trvalo to roky. Po osvojení té starší si hned zažádali o další a i tak to trvalo (byli už prověření,vše za sebou atd) zase několik let. Možná z důvodu požadavků na dítě (nevím přesně)

další známí mají v adopci 2 poloromské sourozence, další 4 poloromské sourozence mají nyní v pěstounské péči. Zase roky a roky. A to všechny děti byly starší 3 let v době příchodu do rodiny.

Je to běh na dlouhou trať a rozhodně bych se nebránila žádným školením,seminářům atd. Opravdu to není jako mít svoje vlastní dítě. Ti známí (hl.ti s romskýma dětma) by mohly vyprávět. Byrokracie je věc druhá.