já mám doma takové děti, nejstarší syn byl anděl od mala, málo plakal, ráno se vzbudil a smál, od každého se nechal chovat, když byl nemocný, ani jsme o něm nevěděli, teď je mu 8 je stále velice hodný na kluka klidný šikovný přátelský, nicméně hrozně citlivý až přecitlivělý, uzavřený a někdy plačtivý.

Dcera od mala jen řvala, vztekala se od rána do večera, v noci vůbec nespala, všude a po všem lezla od nikoho se nenechala pochovat, nikým nebylo možné ji nechat hlídat, ve třech jí diagnostikovali ADHD. I přesto, že jsem si holčičku nesmírně přála a byli jsme šťastní, že se nám narodila, první měsíce jsem válčila s jejím přijetím nejenom u mě, ale i nejbližšími a rodinou. Zpětně musím říct, že jsem docela ráda, že jsem v té době byla tak vyflusnutá, že si moc nepamatuju, protože ona opravdu pořád jen řvala, řvala, řvala a na mě visela a později se jen vztekala, vztekala. a vztekala, nespala.. ráno vstávala s řevem, brekem, kňouráním.
Teď po víc jak půlroce na homeo je jak vyměněná, ale pořád má dost energie a je o dost temperamentnější než nejstarší syn. Ale musím říct, že ji hrozně miluju a je to miláček všech, ale dva měsíce po porodu, jsem to takto necítila. Milovala jsem ji ještě před tím než se zklidnila, ale uvědom si, že děti miluješ každé jinak.

Teď máme třetí necelých pět měsíců a je kombinace obou, je to úžasný usměvavý chlapeček, naše sluníčko a miláček všech, ale umí se i vzteknout a občas i kňourat.

držím palce, neboj ono se to podá, neporovnávej tu lásku. Mám tři děti a každé miluju jinak. Ani míň ani víc, ale prostě jinak. Vždyť jak sama píšeš, taky každé jiné je. Prostě jen někomu trvá dýl si ke zlobivému dítku tu cestičku najít.