mám doma něco pdoobného v osmiletém provedení, od tří let počítá, od čtyř a půl hraje šachy, klidný - ale i milý, kamarádský, nicméně vždy tíhl k dětem o dva tři roky a více starším.

Dnes hraje šachy závodně, letos prvním rokem, je ve třetí třídě a má samé jedničky.
S těma prohrama si na to dejte pozor. Synovi to tak od tří do čtyř vůbec nevadilo a pak mu to začalo vadit. Umocnilo se to tím, že jeden náš kamarád ho vždy nechal vyhrát a bylo to strašné. Prostě je potřeba na tom pracovat, říct, že chápeš, že se zlobí, že prohrál - syn se vždy zlobil na sebe.

Syn je hodně kamarádský, přesto ale velký negativista, nesděluje svoje pocity ani problémy, na všem vidí špatný konec, pořád řeší co by se mohlo stát a ač je kamarádský, tak je velice uzavřený. Okolí si k sobě pouští jen tak, na jakou míru uzná.

Rovněž dle psycholožky nemá žádnou poruchu, je nadprůměrně inteligentní a kolektiv stejně starých dětí mu dost často intelektuálně nevyhovuje, hlavně předpubertální výlevy spolužáků stejně starých.

Buď ráda, že máš chytrého chlapečka, podporuj ho, když má zájem, když chce lásku, tak mu ji dávej a těž se z obou a tolik se v tom nepitvej.