Vroni,
syn má denně minimálně jeden záchvat vzteku nebo nihilismu. Jediné, co na to platí je zůstat v klidu. Věcně argumentovat. Nemá cenu se pokoušet o pevné objetí, je schopný mne v takové chvíli praštit. Nemá cenu řvát nebo něco přikazovat. Jediné, co funguje je počkat, až ho to přejde a promluvit si o tom, až se uklidní. Pokud tedy vůbec komunikovat chce.
Taky znám - cca od jeho 4 let - stavy, kdy je "bezdůvodně" nešťastný a sklíčený, poprvé v těch 4 letech pravil, že má depresi a "ani jeho medvídek ho neutěší". Tehdy pomáhá být s ním, obejmout ho, pohladit, přitulit se...