Mám syna s podobnými problémy. Jen ty záchvaty vzteku moc nemívá, většinou se jen stáhne do sebe jako šnek. Jestli chceš slyšet, že se to věkem zlepší, tak ano, u nás se to zlepšilo, ale chce to trpělivost od všech blízkých. Ten věk okolo pátého roku byl pro mě náročný, protože jsem se bála, jak se syn začlení ve škole, jestli by přece jen nebylo lepší ho nacpat nějakými prášky, jestli vůbec bude reagovat na učitelku, a podobně. Nakonec dostal tak milou paní učitelku, že se do ní snad zamiloval, a do školy začal chodit rád. Problémy s vrstevníky měl a má dodnes, ale teď (puberťák) už si nechá leccos vysvětlit, nechce se lišit, a ví, že když ne někdo jiný, tak já to s ním myslím dobře a nezklamu ho.
Takže hodně lásky, to je dobrá rada, hodně trpělivosti, a využij každého světlého momentu ke komunikaci, ono to jen vypadá, že neposlouchají.
Hlavně ať jeho bráškovi nedojde trpělivost, když na něm tak visí.
Držím palce!