Já jsem zrovna včera potřebovala odejít na ultrazvuk ve 13.tt, manžel mi slíbil, že bude doma a samozřejmě, v 11:45 volal, že má zakázku a že to asi nestihne, chtěla jsem odejít ve 12:00, abych se nemusela honit, prý ale do čtvrt bude doma určitě. Ve dvacet mu volám, kde teda je , to už jsem soptila, kluci mají 2 a necelý čtyři roky a že jo, už je dole, tak ať klidně vyrazím. Takže jsem je tu nechala s tím, že snad brzy přijde, malej brečel jako vždycky, vyběhla jsem před barák a zjistila, že nemá místo k zaparkování , no ale už jsem to řešit nemohla, protože jsem fakt musela jít, musela jsem běžet celou cestu, abych tam v těch půl byla, jak dlouho byly děti sami jsem radši nezjišťovala. Samotné je nechávám maximálně, když jdu dolů pro nějakou návštěvu, jednou jsem vyběhla do krámu přes ulici, a to jsem měla strach jako blázen, protože fakt nevim, co můžou vymyslet, jsou to divoši.