Sally, Adam je taky depresivní i když svým způsobem snad šťastný Nevím ani jak to napsat. Je pro něj všechno problém, všechno je blbý, nic mu nejde, prostě takový klasický negativista. Jenže tohle říká i o věcech, které mu jdou skvěle, v kterých je třeba fakt dobrej. Cokoliv se nedaří hned, jakýkoliv moje doporučení směrem k němu, nedej bože výhrada...všechno je prostě úplně na prd. Mě to dost bere, protože jsem spíš optimista a snažím se na věcech vidět to dobré. Měla jsem stavy, kdy jsem si říkala, že musí mít příšernej život, že se vlastně z ničeho neraduje. Ale ono to tak není, jen holt ten střet s realitou je pro něj moc těžkej. Jasně, konec přestávky-musí se vyrovnat s tím, že začíná výuka, do školy pro něj přijdu vždycky blbě - buď moc brzo nebo moc pozdě. Vždycky se musíme dopředu přesně domluvit a v tolik musím přijít, přes to nejede vlak. Myslím si, že je to hodně tím, že on potřebuje jasně vědět co kdy bude, co ho čeká, pokud si vymyslí nějakou změnu je třeba ji prostě provést ihned bez odkladu, změny z mé strany jsou nežádoucíA pokud to tak není, musí se s tím nějak vyrovnat a asi to mu nejde. Ale vyloženě nějaké úzkostné stavy nemá, jak píše třeba Pawlla. Já mu potají říkám, že je náš depkin (aby to neslyšel samozřejmě). Ale starší děti občas nějakou kritiku vypustí, dneska mu dcera řekla, že už se těší až mu konečně dozraje ten mozek a že by si ho měl víc zalejvat...Jak vlastně na vaše děti reagují sourozenci?