Xantipo, děkuji. To je strašné, kolik je dceři let? Hodně Vás obdivuji. Já v rodině razím metodu respektující, manžel to nazývá rozmazlující a u zbytku rodiny taky moc pochopení nenajdu (ale ok, to je stará škola, tak to beru, stejně si dělám po svém a budu dělat, jen tak něco mně neodradí - i když mně mrzí, že mně nechápou).
Včera jsem slyšela na tento problém zkušenost učitelky ze základní školy - že děti nebránící se dítě okamžitě vycítí jako pes maso a okamžitě se na otloukánka vrhnou. Že je důležité pracovat na tom, aby děti alespoň zastavil a že je to dlouhodobý proces ( 1 - 2 roky), jenom to nevzdát. A taky říkala, že se to stává u jedináčků anebo u dětí vyrůstajících v prostředí klidu, míru, lásky (což u nás asi celkem je - když Maxík spí )
Děkuji moc za radu, sice mi ještě není celkem jasné - přesně jak a co ale určitě už vím, kde jsem udělal první chybu - moc jsem otálela a asi otálím (sama sobě jsem si říkala, že možná i on něco provedl, možná to není tak horké....., co se týče agresorů - tady rozhodně budu řešit věci okamžitě s nimi a když se nic nezmění i s rodiči a určitě se půjdu poradit k psychologovi. Můžu jenom získat a nemám co ztratit.