CHodila jsem se starším na logopedii v rámci školky jeden rok, tam spolupracoval, doma taky nechtěl opakovat a tak. On vůbec - co musel dělat, to prostě nechtěl. Tak jsme to dělali tak po svém - náhodně přes den, chvíli opakoval on po mě, chvíli pak zs á po něm a nějaká vtipná slovní spojení, aby se u toho pobavil a nepřišlo mu to nudné a bavilo ho to trochu. Beztak R a Ř začal říkat až teď,co mu narostly přední zuby (mléčné si prakticky vyrazil na 1,5roce)
Jinak upřímně řečeno ze svého okolí neznám jediné dítě, které by bavilo a ochotně cvičilo výslovnost doma. Všichni na to šli nějakou oklikou, která platila na jeich dítě ... nebo silou, ale to je humus.
Co se týče 6týdenního pobytu bez možnosti vidět rodiče, tak je to teda pro mne nemyslitelné. Bratr byl v průběhu první třídy (takže 6-7letý)v léčebně pro slabozraké, ale i tam se už tenkrát mohlo každý víkend za dítětem zajet podívat. Bylo to vlatně takové jakoby intrnátní zařízení a byl tam asi 1/4 roku a dost mu topomohlo, to jako jo, ale vím, jak měl vždycky strašnou radost, když jsme za ním přijeli. Takže 6 týdnů bez možnosti návštěvy by pro mne bylo nemyslitelné.