Už jsem z toho zoufalá. Mám 6 let starého kluka a 2Oti měsíční holčinu.
Co začala chodit (v 15ti měsících)ji začal ubližovat a dělat naschvály. Uvedu příklady:
- dcerka si vezme hračku, on jí ji hned bere, že ji zrovna potřebuje
- chce si někam sednout, syn hned běží a snaží se ji z toho místa vystrnadit
- z ničeho nic ji štípne nebo strčí
- když je večerníček, sedne si před ní, aby neviděla
- schovává ji oblíbené hračky atd.

Myslím, že si z ní dělá jakéhosi pokusného králíka a zkouší, co všechno dcerka vydrží. Domluvy na něj neplatí, plácnutí přes zadek taky. Prostě ani po dobrým ani po zlým, zkrátka nic nezabírá.
Myslím si, že už to ani není ta sourozenecká žárlivost, kdy se musel smířit s tím, že už není na 1. místě. Podezřívám ho z toho, že mu to nějakým způsobem dělá dobře. Tohle chování si jinak ale k nikomu jinému nedovoluje. S dětma vychází dobře, ve školce je bez problémů.
Už opravdu nevím, co s tím. Doufat, že z toho vyroste? Že je to "normální"?

Občas si tedy spolu hrají, ale to trvá asi tak 5 minut.

Máte radu?