Magnetko,
já si myslím, že to je "normální" žárlivost. Tvůj syn byl dlouho jedináček, a teď má sestru. Je dost starý na to, aby si uvědomoval o co všechno přišel, ale nedostatečně moudrý na to, aby viděl, co všechno se sourozencem získá. On vidí v čem všem jej sestra omezuje - rodinný program se musí najednou přizpůsobovat mnohem mladšímu dítěti, on musí ustupovat atd.

Já mám o pět let mladší sestru a myslím, že jsem se chovala podobně. Myslím, že ten vnitřní motiv byl asi ve stylu "i když mi jí vnutili, já jí nemusím akceptovat".

Co by podle mě pomohlo:
nevnucovat mu sestru, nenutit ho jí "milovat". Odpustit si řeči typu "musíš ustoupit protože jsi starší", případně "vždyť jsi rozumnější, tak to musíš chápat". Navíc by měl starší vidět jakousi "spravedlnost" - to že i mladší sourozenec musí ustupovat - a neváhej si přihřát polívčičku a na takové sitauce staršího upozornit nebo je nějak komentovat - např. "ANičko, já vím, že se ti nechce oblíkat, ale musíme vyprovodit Pepíčka do hudebky" - aby on viděl, že mladší sestra musí kvůli NĚMU občas taky podstoupit věci, které dělat nechce, že i ona musí ustupovat a přizpůsobovat se

nechat mu kus soukromí - aby měl alespoň svůj kout / postel / psací stůl, kam sestra prostě NESMÍ. Hájit jeho zájmy (sestra mu nesmí bořit lego - zvlášť pokud toto je na JEHO místě - tj. např. na tom psacím stole), zvolit hračky, které budou pro mladší dítě tabu (např. oblíbený spací plyšák, obzvláště povedený model letadla atd.). Na základě toho pak můžeš vyžadovat, aby zase on nechal na pokoji její hračky a její místo a nepletl se jí do jejích her a zájmů

dát mu nějaká privilegia z titulu staršího sourozence. Pozdější večerka, kapesné...

věnovat mu trochu samostatného času. Nech MLADŠÍ u babičky a jdi se starším do kina nebo k pitomému mekdonaldovi nebo co já vím do technického muzea - ale jen vy dva, bez sourozence.