NO jelikož aktivně ten cizí jazyk nepoužívám, spíš poslední dobou jen v psané formě, tak promluvit na někoho je celkem zážitek. Jezdíme sem tam nakupovat do německa - němčinu jsem se nikdy neučila, ale většinou se domluvím vždycky, zkouším těch pár pochycených vět a slovíček - což oni pochopí, že se mnou si fakt nepokecaj, případně když mě nechápou v "němčině" vybalím: du ju spík ingliš a pak už je to v pohodě(na takové to běžné nakupovaní, případně pár zdvořilostních frází, ale na nějaké velké vykecávání se se taky necítím). Blbý bylo, že jednou mi řekli, že ne, ale že parlais francais .. což jsem se učila 4 roky ... jenže dalších 8 nepoužívala, ale nějak jsme se nakonec domluvili, naštěstí mám 2 ruce, 2 nohy a tak to jde.
Ale za sebe... já se ztrácím ve městech, musím chodit za ruku, nebo jsem schopna zabloudit i na boulevaru ... takže jsem se ztratila zatím všude, kde jsme kdy byli ... a vždycky jsem se dokázala doptat na cestu k předem určienému bodu nalezení.
Ovšem znám spoustu lidí, kteří prostě cizím jazykem nevládnou a taky žijí.