Jednou jsme jeli na návštěvu na venkov. Nějaké auto vyjíždělo z polňačky a nedalo nám přednost. Manžel to okomentoval, že ti vidláci neumí jezdit. Dcera se ptala, co jsou to vidláci, tak jí muž řekl, že to jsou lidi z vesnice, co kašlou na pravidla a doufají, že to nějak dopadne, protože tam skoro nic nejezdí. Dcera pak na návsi na vesnici u příbuzných nahlas rozhlašovala: Koukej, tam ten pán je vidlák a táhle ten taky. Všichni jsou tu vidláci. Naštěstí říkala nudlák a ne vidlák, takže tomu nebylo rozumět. Od té doby si manžel dává pozor na pusu.