On byl takový vždycky, než jsme pořídili druhého kocoura, tak trhal nohy ze zálohy mně, pro pomazlení si musí přijít, jinak je zle... syn na něj neútočí, ani si nepamatuju, že by po něm nějak významněji startoval, když byl menší, tak se před ním prostě schoval, až teď nějakou dobu syčí a seká, jenže jak je velikej a má fakt sílu, tak nedělá běžné škrábanečky, co dělaj jeho kolegové, já bývala skoro na šití po jeho útocích. Tentokrát ho chtěl syn prostě pohladit... nevšimla jsem si přiblížení a nestihla je oba včas zastavit.

Mazlím je oba, dávám mu pozornost jak to jde, když lehnu na sedačku, leží v nohách, v noci na posteli, dostává pamlsky i od malého, nikdo na něj není zlý a nikdo ho nediskriminuje, nevadí mi mít v náručí spící dítě a kočku naráz... on je prostě samorost bohužel jsem kdysi udělala chybu, když jsem ho pod pohrůžkou, že mu useknou hlavu, vzala od mámy v pěti týdnech, dneska bych to neudělala...