Myslela jsem, že jsme vybrali dobrou školu. Škola (koncepce vzdělávacího programu) podle mě není špatná, ale nesedne nám paní učitelka, je trochu neurotická a naše plačtivá psychicky labilnější dcerka to dost špatně nese. Paní učitelku má podle svých slov ráda, ale zároveň se jí bojí. Když jednou neměla úkol, paní učitelka prý na ni hodně křičela, a všeobecně prý na děti dost křičí.

K tomu se přidružuje fakt, že to není škola za rohem, dojíždí se cca půl hodiny MHD s jedním přestupem. Ráno to jde, to vodí děti manžel, ale odpoledne je to na mě, a to rozhodně není na uvedenou půl hodinu. Jak jsem se na začátku roku kasala, že to budu zvládat hravě, tak najednou nezvládám. Je to pro nás akce na celé odpoledne (jezdím s dvouletým prckem a břichem), domů se někdy dostaneme až před večeří, rychle děláme úkoly, trávíme čas na zastávkách, pomalou chůzí s dvouleťákem, ani není čas na pohádku atd. Mohla bych hypoteticky jezdit autem, ale jednak se už nevejdu za volant, a i kdybych se vešla, v tomhle počasí bych si netroufla. Byla jsem pro ne autem parkrat, tam a zpet se dostanu celkem v pohode, ale pak nemam sanci u nas na sidlisti zaparkovat. To je pro me tak velky stres, ze radeji autem nejedu.

Takže váhám - překousnout hrdost a své zakořeněné názory a změnit v pololetí školu - jít do školy, kterou máme 5 minut pěšky? Znamenalo by to jít do školy, která nemá na pedagogické fakutlě UK moc dobrou pověst, je to klasická sídlištní škola, kde např. mezi kroužky jsou tři humanitní (výtvarka, angličtina, šachy), jinak samý fotbal, florbal, hiphop, atletika, aerobic, bojové sporty...nic pro naše dítě. Ale co když to nebude tak strašné, jak se bojím, co když to bude stejné jako na té současné škole, jenom odpadne to únavné dojíždění? A mohla by si najít nějakou kamarádku, zatím žádnou nemá.

Změnil jste někdo školu v pololetí první třídy - a nelitujete?