Prostě ses do kolegyně zabouchnul a všechno se ti teď na ní líbí, jsi tím nadšený, chtěl bys jí mít u sebe, prostě fáze zamilovanosti. Asi k ní trochu vzhlížíš (možná tím, že tvoje přítelkyně studuje ty musíš řešit běžné věci a jsi už tím unavený, chtěl by ses o povinnosti s někým rozdělit a o někoho se opřít, zatímco tvoje přítelkyně se chce opírat o tebe). Prostě ti imponuje silná osobnost tvé kolegyně. Do toho - i když o tom nechceš mluvit- se zároveň prolíná druhý problém- tvůj vztah s přítelkyní. Asi to není to pravé ořechové.Kolegyni ale mít nejspíš nemůžeš a nebudeš. Můžeš změnit svůj vztah s přítelkyní. Ale zamysli se nad tím, jestli přítelkyni teď opravdu vidíš objektivně, nebo ji pořád porovnáváš s kolegyní. Protože kolegyni obdivuješ, tak proti ní by byla v této fázi každá v nevýhodě. Ono nevíš, co by ti asi řekl manžel kolegyně o jejich životě. Třeba i ona přijde z práce, postěžuje si, očekává pochopení, oporu, podporu, občas nadává na život. Protože takový život je, málokdo je asi optimisticky naladěný od rána do večera, někde se musí dobíjet každý (ty se možná dobíjíš u kolegyně, co když jí tím trochu lezeš na nervy). Ani tvoje kolegyně nebude vyjímkou. A partneři jsou i od toho, aby vyslechli a utěšili. Aspoň občas. Takže zvaž, nakolik je přítelkyně opravdu pesimistka a nakolik jí ty tak chceš vidět. A nakolik umíš být i ty oporou pro život. Podle toho, co si odpovíš buď s přítelkyní pokračuj, nebo to skonči.