lampetro, ta změna přišla až s tou tvojí prací, kdy si uvědomil, že už tě nemá na háku a taky ty jsi začala jedna sebevědoměji?

a co ti poradil psycholog do té doby - jakou taktiku přežití - resp. vyhnout se hádkám, i když je mi to proti srsti, tak se stáhnout včas, protože hádka s demagogem nevede k ničemu??? poraď prosím, strašně mi to zajímá

no u nás to včera vygradovalo mmj i jeho poznámkou, že když se rozvedeme ted /ted se osamostatni nelze - není bydlení, práce, malé dětí/, tak bude dítě se mnou, pokud až někdy v pubertě dítěte, jak on plánuje, tak si dítě může říct, s kým bude...on nejenže otráví člověka vizí, že kolem padesátky /blbý věk/ budu hledat partnera znovu, měnit život, ale naznačuje i, že by mi mohl vzít dítě že "ůdajně se soudy v tom věku už ptají na názor dítěte a že by mohlo chtít zůstat s ním"
Nad jeho sprostým kalkulem mi doslova apadla čelit. On tady v tom vztahu nijak šíleně netrpí, to by se ho zbavil stůj co stůj a nezabránilo by mu ani dítě. Ale kalkuluje s tím, že spolu prožijeme nějaká léta /protože ví, že ted se osamostatnit nemůžu/, budu piplat a vychovávat dítě a on mi ho vezme - neochybuju, že se ho bude snažit přetahovat na svoji stranu, už ted jsem já ted, kdo nepopulárně vychovává a on rozmazluje, nacpává cukrovím...obávám se, že s tímhle stylem bych pak možná neměla šanci získat dítě do své výhradní péče - i kdyby se moje podmínky zlepšila, já případně zdědila v rodině nějaké bydlení, měla už práci...tak nakonec přijdu o dítě, se kterým jsem absolvovala už spousty periperií - opožděný vývoj, různé výchovné chutovky

můžu říct, že se mi z něj chce ale pořád ještě se v současně době musím snažit o přežití v tomhle svazku, později bude možná situace lepší

tak prosím o rady lampetro