No jo, jenže my si prostě své vzájemné pocity nemůžeme vyjasnit, protože on to ze zásady bojkotuje. Pro něj nejpohodnější řešeníje ustanovit se, že jsem "hysterka" a má vystaráno. At on udělá cokoliv, selže jako podpora při problémech s dítětem, nebo vygraduje hádku po mých dvou větách....prostě vždycky on je nevinátko. A normálně nedovolí skončit hádku v rozumném okamžiku, i když se sem tam ovládnu a snažím se stáhnout, zkusí si rýpnout aspon on.

Když to řeknu blbě, jako kdyby měl v hlavě nastavený nějaký program, že bude mít neštastné manželství a jeho manželka je důra a podle toho jede. Když tvrdím, že miluju pohodu, tak znakem toho musí být, že jsem schopen se třeba omluvit, uznat svoji chybu, nebo nehádat se o blbinách, nebo poznat, kdy včas takovou hádku o blbinách utnout, protože právě graguje k urážení a rozebírání hnusů a celkových nekvalit druhého člověka. Mě přijde, že on na tyhle momenty snad čeká, aby mohl vyventilovat nějaké frustrace ze života a partnerského soužití. Dneska i ventiluje, že já /jsem jeho druhá manželka/, že by ženu po špatných zkušenostech vůbec už po rozvodu nehledal. Mě z toho vyplývá zvláštní fakt, že on není člověk pro párový život, kdy se neustále řeší konlfikty, sporné otázky. On toto nechce a když k tomu dojde, kope kolem sebe jako kůn a nechce to řešit konstruktivně.
Připadám mi, že má pocit, že mu život byl povinnen dodat nějaké bezproblémové soužití s paní dokonalou /co všechno by měla dokonalá kromě "nehádavosti" splnovat ale sám neví/ a ta paní dokonalá by byla taková, že s ní by se prostě nehádal.
Castuje mě bludy, že se jinde /ač se s žádnými rodinami nestýká skutečně úzce/ nehádají. to je prostě jeho představa.
Když s ním máš konflikt, nemáš ho rááááda...ale on, když chrlí špínu, tak je to jen výraz jeho vzteku, který nenní nijak podstatný - navíc je oprávněný


Nevím, mám dojem, že v jeho psychice je cosi zvláštního, co by potřebovala fundovaný rozbor /ovšem nikdy k němu nedojde/.