Ono ti to nepřijde, pokud v daném místě žiješ celý život a sama jsi taky "lítala po venku", tak to nebezpečí nevnímáš. Já jsem o prázdninách totálně nechápala, proč můj muž hysterčí, když za mnou vlítl na chlupě do kuchyně a vypadal, že ho klepne. Přijel po týdnu a našel kluka na zahradě, jak sedí ve vršku jabloně a čte si. Já na pstejné větvi sedávala celé dětství a četla si, moje sestra taktéž a když to stejné udělal mladej, tak mi to přišlo normální. Manžel byl na mrtvici a vylíčilmi barvitě asi milion různých nebezpečí a úrazů. S tou řekou bych to viděla podobně, prostě ji po určité době nevnímáš. I když připouštím, že tříleté dítě je na samostatné "venčení" poněkud malé.