Promiň, budu drsná. Vypadá to jako Tvoje růžová sladkobolná představa - dáme domov opuštěnému děťáktu...
Adoptivní rodiče musejí řešit kromě jiného mnohdy i krádeže, odmítání dítětem, hnusné chování není to jen krásný příběh, "jak jsme se našli". Nikdy člověk (ani u vlastních dětí) nesmí čekat vděk! Vlastní dítě taky "zlobí" - mám na mysli především pubertu, kdy bychom je nejradši zakousli- ale jak moc velké srdce a velkou lásku k adopčeti musejí mít ti, kteří ho nepřestanou akceptovat, ať provede cokoli...
Promluvte si s rodiči adoptovaných problémových dětí. A co se týká manžela, jak psaly ostatní, musí to být především jeho SVOBODNÉ rozhodnutí.
Omlouvám se za tvrdost příspěvku.