aachje, ani nevíš, jak tě chápu (viz moje diskuse Jak přesvědčit partnera k dítěti). Podle mého názoru je první pozitivní bod, že se k tomu manžel nestaví kategoricky proti. Chce to teď se psychicky "zmužit" a být trpělivá, vést o tom s ním rozhovory. Návštěva DD nebo nějaké inkriminované oblasti (jak tu radí holky), je podle mně taky dobrý nápad. Zkus si třeba zatím přečíst knížku Rok kohouta od Terezy Boučkové, kde popisuje adopci dvou romských dětí. Myslím, že mít adoptované dítě je daleko těžší, než mít vlastní. Vlastnímu odpouštíš asi automaticky, je to "tvoje krev..." Ale nebudu tu kecat, moc o té problematice nevím. Každopádně tě úplně chápu a držím palce, ať jste šťastní a dopadne to dobře