Ralko,
to je hrozně těžké soudit. Na jednu stranu bych řekla je lepší mít dvě domácnosti,protože si vy jako rodina zachováte soukromí,ale na druhou stranu zase ty budeš lítat jako drak mezi tatínkem a svojí domácností. Je to hrozně těžké soudit a záleží na tom,nakolik je tatínek schopen si některé věci zařídit sám.
Počítej s tím,že jakmile se sestěhujete dohromady budou vznikat konflikty (generační),které prostě přinese společné bydlení. Nevěřím tomu,že by se tohle nevyskytlo i v sebelépe fungující rodině. Prostě i když máte tatínka rádi bude to rušivý element ve vašem zaběhnutém kolotoči.

Určitě je potřeba to velmi dobře zvážit. Starala jsem se o manželovu téměř 90-ti letou babičku (prababičku našich dětí) a musím říct,že pro mě to byla naprosto otřesná zkušenost. Nejenom to soužití,ale i ta péče o starého člověka je strašně náročná fyzicky i psychicky. Jsou situace,které se snad ani nedají normálně popsat,které prostě dokáže zinscenovat jenom starý nemocný člověk. Na tobě bude to se ctí ustát,aby ses neschodila sama před sebou,protože to budeš ty,kdo bude mít navrch a rozhodně i když ti to strašně poleze na nervy není na místě oplatit stejnou mincí. Bylo by to nefér a nedůstojné.

Jsou různé stacionáře,kam by třeba títnek mohl dojíždět několikrát za týden,aby byl v kontaktu s vrstevníky a tobě to uvolní trochu ruce. V Praze je to třeba Alzheimrovské centrum v Kobylisích.Nevím,odkud jsi,tak píšu svou zkušenost.

S penězi ti neporadím,protože jsem si o ně nežádala,ale vím,že POB existuje. V jaké výši a co musíš splňovat nevím.

Každopádně ti přeju hodně sil.