Ahoj,

Annie, souhlasím s oběma Tvými příspěvky. U nás to bylo přesně tak - manžel začal přes internet komunikovat s jednou dávnou kamarádkou a mně o tom neřekl. Když jsem to zjistila, tak jsem byla naprosto v šoku a trvalo mi hodně dlouho, než jsem se z toho oklepala. Postupně jsem si uvědomila, že to je přesně ten typ vztahu, který popisuješ. Ona kamarádka je vdaná, ale asi ne úplně šťastná, a manžel se pro ni stal takovou vrbou a doufala, že bude i ona pro něj. Naštěstí manžel to dokázal udržet na hraně, kdy to z jeho strany bylo ok, jenže kdyby mi to všechno řekl včas a narovinu, tak bych se s tím dokázala smířit, ale on mi to zatajil, protože "věděl, že bych žárlila", a tak mi neřekl nic, což mě skutečně k žárlivosti dovedlo. Dlouho dlouho mi trvalo, než jsem mu vysvětlila, že takhle to je mnohem horší a že chci, aby se mnou raději jednal na rovinu. Pak se mi svěřil, že má v práci kolegyni, ta měla taky před svatbou a taky to na něj tak lehce zkoušela a bylo to přesně tak, potřebovala si zřejmě ujasnit, jestli se opravdu má vdávat. I s ní to myslím ustál (pracují spolu dál, o podrobnosti se nezajímám).
Jediné, co zakladatelce pomůže, je čas, dobrá komunikace s manželem (mně to trvalo hodně dlouho, než pochopil, co mi vadí, stále si myslel, že žárlím a stále se tomu tématu záměrně vyhýbal a občas i teď mě z toho přepadně trošku smutek) a uvědomění si vlastní hodnoty. Dělej věci, které tě baví a díky kterým si připadáš zajímavá pro sebe i pro manžela. Chápu, na mateřské je to těžké, taky čekám třetí dítě a jsem doma na rizikovém, takže nemám moc příležitostí na vlastní prosazení, ale nakonec jsem si přece jen něco našla. Přepadaly mě i pocity jako že mu musím připadat nemožná, když tu jen vzdychám a utírám dětem zadky, zatímco kolegyně v práci nebo internetová kamarádka jsou něco zajímavého a lákavého, ale už mě to přešlo a je mi docela fajn. A zdá se, že i manžel už pochopil... (ale celé to trvalo skoro rok). Moc držm palce, ať je to takhle i u vás.