Brebberry - jedním slovem bych zcela skepticky odpověděla, že NEDÁ!
Tedy pokud nepojmeš za manžela nevidomého vozíčkáře, o kterého pečuje Tvoje matka.
Jinak myslím, že určitá prevence existuje. Osobně považuju za poměrně optimální (no, možná to není ten správný přívlastek), když člověk ve vztahu něco podobného ustojí. Jednak už si pak všímá těch patologických jevů rychleji, takže se mu nestane, že se po pěti letech dozví o paralelním vztahu svého manžela, když ho potká u mateřské školky s "cizím" dítětem, které je mu nápadně podobné.
Pak si taky oba uvědomí, co pro ně vzájemný vztah znamená, že to není něco, co samo od sebe vydrží na věky, že je potřeba spolu mluvit a žít spolu ne vedle sebe. V tomto ohledu ale, myslím, ta osobní zkušenost udělá hodně.