Ahojky, zhruba před 2 měsíci (těsně před Vánoci) jsem měla pocit, že se doma začíná něco dít. Ženská má na tyhle věci radar. V lednu se mé obavy potvrdily. Přítel si začal psát s kolegyní z práce a tvrdil, že je to jen kamarádka, nic víc. Psali si každý den, pak začali hrát pravidelně tenis, když jsme se trošku nepohodli okamžitě utekl, nasedl do auta a volali si a volali. Minulý rok,listopad a prosinec byl pro mě velmi vysilujicim v praci, proto jsem se rozhodla dát výpověd koncem listopadu s tím, že práce ovlivnuje i nas partnersky vztah (byla jsem velmi nervozni a nevenovala jsem se pritelovi, nepohladila ho...proste nic :( ...Tudiz to ted davam za vinu sobe.... od te doby, co jsem se presvedcila, ze je to tak jak jsem pred Vanoci predpokladala, pritel si neustale vypinal zvuk na mobilu, kdyz sel vynest kos trvalo mu to treba pul hodiny, chodil s telefonem i na zachod.... atd. Kdyz se blizil vikend, bylo to fajn, ale pak kdyz nastalo pondeli, vsechno se to zvrtlo ve prospech kolegyne. Tudiz jsme mesic zili dva dny dobry, dva dny spatny, dva dny dobry, dva dny spatny. Nakonec mi pritel priznal, ze k ni citi neco, co by nemel. Zacala jsem byt nervozni a priznam se, ze jsem mu davala kapky ve smyslu: pisete si? o cem? jak casto? ....jednou se i stalo, ze jsme si udelali hezky vecer(opet jsem doufala, ze je to na dobre ceste) a on se najednou v 10 zavrel v pokoji s tim, ze si s ni jde zavolat. To uz mi tekly nervy proudem :( .... bylo mi jasne, ze jen tak o kamaradstvi nejde... Pritel mi rekl, ze vi, ze ma kolegyne pritele a budoucnost v tom tedy nevidi, ale v tomto okamziku tomu nedokaze rict stop a ze ten, kdo je iniciativni je prave on :( .... a z vesela so pisi dal, kazdy den se vidi v praci, o vikendu a prac.tydnu hraji tenis... o vikendu jsem se prestehovala a nechala mu cas, at si rozmysli co chce.... Porad jsem slysela, ze ho tlacim, ze mu mam dat cas a pokoj... naposledy mi ruply nervy a rekla jsem mu, ze nemuze sedet zadkem na 2 zidlich, ze mu neni 18 tak at se podle toho chova.... on mi rekl, ze ma dny, kdy chce byt sam, pak ma dny kdy chce byt se mnou a pak ma dny, kdy chce byt s ni...Ted jsme od sebe 3 dny, on dycha a ja se dusim...cekam, kdy mi rekne chybis mi, vrat se, nebo def.konec ... bojim se a porad o nej stojim :( Jsme spolu 8 let a letos jsme planovali vlastni bydleni a pak rodinu... Kdyz jsem odchazela, rekl mi, ze bude lepsi kdyz budeme chvilku od sebe.... ze me nechce dal zklamat a i pro to potrebuje cas... nevim, co si mam od toho slibovat :( jen vim, ze o nej stojim, protoze minuly rok jsem mela "krizi" ja a zazila jsem neco podobneho... ale uvedomila jsem si, ze to nema vyznam, budoucnost a ze je tady clovek, ktery mi nabizi plnohodnotny vztah. Ted se to obratilo proti me.