Carlin,
to je svatá pravda. Dcera nebyla zvyklá na křik, říkali jsme ji, že po sobě hodní lidé nekřičí a je to velmi neslušné. Když šla do školy, zažila hrozný šok, měli dost nervní paní učitelku a ona byla ze zvýšeného hlasu úplně mimo, bála se jí, nechtěla tam chodit. Stačilo, když křičel na jie dítě a dcera z toho nemohla, byla to hodná ženská, jenom taková od rány a trvalo dlouho, než si na to dcera zvykla. Takže jsem taky museli změnit výchovné metody aspoň v tom, že křik neznamená nic hrozneho a že když někdo kříčí není to důvod k zoufalství.
Ale tohle "hození do relaity" bylo hrozné pro nás všechny.