Jenže není zas tak jednoduché jít... dům máme napůl, nesme manželé. Já nemám úspory, jen dluhy (stavebko na dům). Sice pracuju, ale už ne nadlouho. A sbalit si kufřík a s dcerou za ruku zaklepat u mamky nebo babičky...to bych udělala jen v nouzi nejvyšší (zbitá, znásilněná...).

On je pracovitý, to zase jo- celý barák v podstatě rekonstruuje sám, chodí do práce, ještě mívá "fušky". Snaží se vydělat co nejvíc peněz. Tipla bych ho na "kvartálního pijáka" (četla jsem dost na alkoholik.cz). Spíš přemýšlím, co je u něj tím spouštěčem? Vím, že má hodně práce, navíc řeší naše zadlužení, nedodělaný barák... ale já já neustále ujišťuju, jak jsem spokojená v novém domě, jak mi nic nechybí, nic po něm nechci, jsem nenáročná "na údržbu".

Přemýšlela jsem, jestli má cenu promluvit si s kamarády, se kterými chodí pít - jsou to z 90% mladí nezadaní kluci žijící u rodičů- o nic jim nejde. Nejsou to ale žádní kreténi, snad by pochopili o co mi jde a krotili ho...?