já tak rodila... nic jsem necítila.. ale díky špatnému bráničnímu efektu jsme se jakoby dusila, dle mého pocitu mě úplně lítali oči, ale dr mě ujistil, že se nic takového neděje, že je to jen pocit, jak necítim ten zpětný chod bránice.. pro můj klid mi dali na obličej kyslík, čímž mi okamžitě okela sliznice nosu a nemohla jsme dýchat nosem, ale to přešlo po chvilce jak mi to pak sundali... porod jako takový byl fajn..

ovšem potom to bylo strašný!! 12h ležet nehnutě na měkký nemocniční posteli na zádech byl pro mě neskutečnej očistec, za tu dobu jsme viděla syna 1x když mi to všechno začalo přicházet k sobě a pak až ráno (po víc jak 12h).. ale v konečném důsledku jsme byla ráda, měla jsem co dělat sama se sebou, abych se nezbláznila bolestí...
hodinu sjem vstávala, ve sprše jsem se držerla madla jako kdybych byla v centru uragánu.. ten první den byl šílenej!!!

ale zatla jsme zuby a "trénovala", prootže jsem se těšila domu na dceru, chtěla jsem jít domů!! dcera měla čerstvých 18m... musela jsem.. no šlo to.. týden jsem teda byla doma fakt jako lazar, další týden mi dělalo problém už jen vstávání a tím pádem noční buzení syna musel obstarat manžel, zvednout se, jít do obýváku, aby nevzbudil dceru, já se po půl hodině konečně zvedla..

pak už to šlo, takže nejhorší byo ty +-3týdny po porodu, pak už jsme si pískala