Ono to je u nás jinak, my jsme s manželem introverti, proto jsme se taky odstěhovali před 6-ti lety z toho hrozného centra města do 10 kilometrů vzdálené obce, kde je 20 domů a stavební uzávěra kvůli pitné přehradě, co na ni koukám z okna. Pro nás ráj, nikdo se k nám nedostane, pozemek je dostatečně veliký a thůje u plotu už dost vzrostlé a husté, práci máme oba tady doma za tím naším hustým živým plotemtakže konečně život, jak má být. Ale co s malou? To jsme předtím neřešeli, neb nebyla. Ale je taky introvert? Spíš ne, je po babičce, má ráda společnost, lační po ní, ale je tu s námi a jaksi si neumím představit, že bychom mohli měnit náš milovaný styl života, ale co to dítě? Kyž pominu, že to máme daleko, tak sedět v místnosti s dalšími 15-ti maminkami a dětmi a patlat cosi z hlíny, by pro ni možná byla zábava, pro mne se to rovná mučení.