ale vždyť si neprotiřečíte - rodičové "slaboši" je totéž co říkáš ty tím že "vadí mi rodiče co to neřeší"....

Jednu takovou maminku znám -je to v podstatě šíleně hodná ženská, kuřeti by neublížila, ale takhle se chová i ke svému dítěti - jemný tón, laskavý hlas a to i v případě že to dítě skáče takřka po lustru. To bohužel nejde. Netrvrdím že se děti musí třískat rákoskou od rána do večera, vůbec ne. Ale tvrdím že dítě musí poznat (z tónu, barvy a síly hlasu, neverbálního vyjádření) že dítě prostě něco NESMÍ nebo naopak MUSÍ a že na tom ten rodič trvá a je to bez diskuse. Třeba takové to "bezzubé" odcházení z hřiště kdy dítko visí na prolejzce a maminka unaveně-submisivním hlasem ŽÁDÁ to dítě "miláčku půjdeme domů, ano" a dítě frnk a letí na druhou houpačku, maminka stejným jemným tónem - sedí na lavičce, s prckem komunikuje z dálky "pojď, tatínek na nás čeká"... dítě pochopitelně v největším proudu zábavy, ani se nenamáhá jí odpovědět, leckdy taková maminka má v repertoáru i "koupíme dobrůtku" či jiné sliby.... nakonec to stejně skončí vřískotem odvlékaného dítěte které si může dovolit i nějaký ten bouchanec a provinilým pohledem matky vůči ostatním "vždyť jsem se tak snažila ale on mě vůbec neposlouchá". Tomu dítěti se není co divit - matka to vůbec neříkala jasně, přesvědčeně a tónem který by vyjadřoval že "takhle to bude"... a tomu říkám slabošský rodič.