Já myslím, že T. Boučková to nezvládla. Lze debatovat o tom, kolik lidí by výchovu jejích adoptivních synů zvládlo a vlastně i o tom co, je to zvládnout výchovu. Snahu jí neupírám, myslela to dobře. Jenže snaha nestačí. Paní Boučková je klasický případ člověka, který šel díky touze po dítěti do adopce aniž by si uvědomil do důsledků do čeho vlasně jde. Ona za to nemůže, je taky trochu oběť. Tenkrát nebyly přípravky a adoptivní rodiče nebyly zdaleka tak informovaní jako dneska.
Domnívám se, že v jejím případě bylo narození biologického syna něco, co vztah k adoptivním dětem spíš podlomilo.
Při problémech adoptivní syny vlasně odepsala, to je rozdíl oproti Macešce.