my jsme s manželem byli spolu od mých 16, pár let to bylo divoký - divoká vášeň,ale i různé problémy (hlavně ve smyslu odlišného způsobu dospívání nás obou,těžko se to vysvětluje). nakonec jsme se brali v mých 21 letech (nebyla jsem těhotná) a byla v tom velká láska a pořád je!!! pořád se hodně milujeme,ale už byla taková uleželá,věděli jsme o sobě dobré i to horší, jak se chováme v různých situacích a vzájemně jsme to akceptovali takže možná i tedy ten rozum.

V životě samozřejmě potká člověka různé situace, na které se nejde připravit a pak záleží, jak spolu umí partneři vycházet, komunikovat, kompromisy atd. pro náš vztah byla a je největší zátěžová situace děti - vysoce riziková těhotenství a následně absolutní nespavci, kojící závisláci atd (klasika únava, stereotyp, omezená možnost hlídání, omezený osobní volný čas.zhoršená finanční situace atd znají to ¨skoro všichni).

vždycky budou nějaké problémy a životní situace různého kalibru a když spolu partneři dokáží komunikovat,vzah budovat a snažit se oba tak (doufám) to bude OK