Našimi psi jsem si jistej. Asi stejně jako sám sebou. Máme psy plemen, která jsou naprosto neútočná, dvě malé děti, spoustu různých návštěv. Naše fenky mají dobře zvládnutý výcvik poslušnosti, mám zkušenost, že je přivolám i v lese když vyrazí za srnkou. Takže rozhodně jsem si jima jistější než dětmi a manželkou. Děti mě určitě pokousaly častěji. Přesto se snažím, pokud potkáme někoho neznámého psy včas přivolat a případně je vzít na vodítko. Je mi jasný, že dvě 50kg medvědice mohou budit respekt. Problém jsme nikdy s nikým neměli.
To znamená, že se nevyskytla ani žádná hysterická maminka, která by na nás ječela. A to si dovolím holky třeba před hřištěm nechat jen na "zústaň". Ony opravdu zůstanou. Dokud je někdo nepropustí. Cizí děti a jejich rodiče se většinou ptají, jestli si je mohou pohladit, případně třeba půjčit na projití se kolem hřiště. Není s tím problém.
Přiznám, že občas se bojím o takové ty malé, zvrhlé, neposlušné, štěkající krysy, aby je některá z holek nezašlápla. Jinak se naše holky neperou ani s přiřítivšími se rváči (dle jejich páníčků). Ve chvíli, kdy pes nezvládá ani základní přivolání, tak tomu, že je puštěný na volno moc nerozumím. Přiznám se, že s velkým despektem sleduji situace, kdy se některý pes rozhodne jít s námi a majitel ho musí přiběhnout chytat.
V diskusi zaznělo něco o výcviku za cenu nasili na zvířatech. Naši psy a jsem přesvědčený, že většina psů, jsou vycvičeni na základě odměn za správné chování. Možná jsem i někdy některou z holek plácnul, ale nesouviselo to s výcvikem. Kdy jsem to udělal naposledy si nepamatuji. Základní poslušnost by měl z mého pohledu mít zvládnutou, každý větší pes.