Pokud se nemůžete dohodnout, nezbývá než najít nové jméno .

Jména našich dětí jsou výsledkem kompromisu (ani jeden z nás si neprosadil absolutního favorita) a teď si nedovedeme představit, že by se jmenovaly jinak. Znám rodiny, kdy jedno jméno rozhodne třeba matka, takže rozhodnutí o druhém jménu si nárokuje otec. Ale víc se mi líbí, když se rodiče shodnou. Oba jsou rodiči dítěte, oba mají dát jméno - shoda ve výběru jména je takový symbolický předpoklad pro shodu ve věcech budoucích, ve výchově atd.

My jsme se shodli vždy několik měsíců před narozením dítěte a už mu tak celou tu dobu říkali (s rezervou, kdyby to přecejen bylo jiné pohlaví, a to ještě nevím, jak to uděláme příště, protože to budeme chtít překvapení). Ale pokud to neděláte nebo pohlaví neznáte, připadá mi vhodné vybrat jméno až s dítětem v náruči - v některých (i evropských) zemích platí lhůta pro oficiální pojmenování dítěte několik týdnů nebo měsíců.

Jinak stejně jako ty jsem pro druhé dítě neakceptovala jméno, které zbylo z prvního porodu po druhém pohlaví. Přišlo mi takové "vypotřebované"