Adel, jako myslím, že máš pravdu, ale vidím realitu trochu jinak.

Vím, jak lehce se stane, že je člověk unavenej, má pak nervy, nechce se mu furt trpělivě a důsledně a chce chvilku klidu a jako naschvál jsou děti rozjetý a už se to veze, trable támhle, komplikace tuhle - myslím, že prostě důležitá je jistota mámy a dítěte, že se milujou.

A občasnej exces řevu nebo plácnutí je holt jen důkazem toho, že nikdo není dokonalý. Takhle myslím to má většina lidí.

Člověk prakticky k tomu dítěti přijde jak slepý k houslím, navíc ještě příroda zařídí, aby klidný lidi měli pořádný zlobidla, aby byla diverzita :) ... a tak holt je to taky metoda pokus omyl. Ony děti jsou tvárný a když cejtěj lásku za zády a přijetí, tak ustojej i občasnej plácanec přes plínu.